Po hodně nerozhodném a nejistém začátku (kvůli volbě lokality, počtu účastníků a velké oblevě) jsme v pátek 19.2. v šest večer vyrazili za hustého sněžení, střídajícího se s deštěm do nejprofláknutější ledolezecké oblasti Rakouska – Maltatalu.

Ještě v noci, za neustávajícího slejváku a pěti nad nulou, mi bylo jasné, že mě kluci Roman Kašpárek, Ondra Horáček a Marek Nevečeřel zítra vykostí.

   Naštěstí pro mě, měli rakouští meteorologové pravdu a ráno bylo mínus pět a drobně sněžilo. Neznalí terénu a podmínek jsme až těsně před polednem nastoupili podle průvodce vytištěného z internetu do 340m dlouhého ledu Hinterer Maralmfall ve výše položené části údolí. Oproti ostatním ledům nás tam bylo málo. Jenom tři české dvojky a jedna rakouskáJ. Jinde byla větší tlačenice. Jednu délku asi ve čtyřicítce pod kolmáč a pak tři další jsme zvládli za tři hodiny (kvůli čekání na problémových místech abychom se vešli) a nejvíce zábavy si užili při slaňování vedle vodopádu při vymotávání lan z korun smrků. Takže 340m se smrsklo na nějakých 200.

   V neděli jsme se probudili do slunečného dne, který vytáhl nejen nás, ale další obrovský dav ledolezců a tak jsme si vybrali takové dva neobsazené kolmé sloupy kousek od ledu Supermax. Ten první byl častěji lezený, tudíž kompaktnější. Zato v tom druhém jsem si připadal jako když lezu v kredenci plném křehkých skleniček, postavených na sebe. Roman snad musel levitovat když to tahal, protože se mnou toho půlka popadala a druhou jsem rozbil. Ale byla to dobrá průprava na zítřek.

      V pondělí jsme měli sluníčko a údolí sami pro sebe. Jelikož jsme po dvou dnech na ledu trochu zdomácněli, rozhodli jsme se pro Katedrálu, podle průvodce370m. Dvě délky v položeném, potom jedna kolmá mezí skleničkami, tentokrát o něco pevnějšími pullitry, ale zato vydatně skrápěnými vodou. Čelba tentokrát v kredenci a pod sprchou vyšla na mě. Poslední položenou délku jsme vyměnili za možnost fotit Ondru s Markem při jejich sprchování. Byli jsme rychlí, a tak se Roman pouští ještě do první délky Gamseku po odfouklém a odpařeném křehkém ledu, ke kterému jsme se museli opět chovat velice jemně. Druhá délka mi v 85stupňové krásně vylité plotně připadala jak procházka růžovou zahradou. Do třetí, ještě více položené už jsme se z časových důvodů nepustili a slanili od smyček zamrzlých v ledu. V pět platím v penzionu Faller, který je přímo pod největším vodopádem v údolí, šestnáct euro za osobu a den a pádíme domů. (Novotňák)