Jelikož  to povětrnostní podmínky dovolily (sněhu  jen po pás, vody poněkud víc ), vyrazil jsem s delfíňákama na vodu. Už v Tanvaldu u Lidlu jsme budili pozornost, když jsme se převlíkali do hydra. Ale v Josefáči na parkovišti pod vlekem lidi nechápavě kroutili hlavama, když jsme  z aut nevysypali lyžařské nádobíčko, ale lodě a po pás ve sněhu jsme se vydali ke Kamenici.Nohy jsem v neoprénových botičkách přestal cítit ještě než jsme dobrodili k vodě a ruce hned vzápětí.

Kontaktů s ní jsme se snažili vyvarovat po co nejdelší dobu, protože rampouchy na větvích čnějících nad vodu a metrová vrstva sněhu nám dávaly jasně najevo, že to bude opravdu studený.

A bylo. Při skocích z jezu to jinak než se zanořením nešlo a hydro není  vodotěsné. Největší dávky vody do neoprénu jsme však dostali až v poslední části od Ráje k Lidlu, kde je to samý válec, žumpa a vývařovna. Nikdo neměl chuť si to dát ještě jednou.

Protože se mi do rána povedlo rozmrznout, vodě zamrznout a protože jsem to ve čtvrtek na schůzi slíbil Marcelovi, jeli jme v neděli na ledy…. Pod stěnou jsme zjistili, že na velké části ledu jsem včera jezdil (odtekl  do údolí ) a na lezení zbyly jen hlavní sloupy. Vytáhl jsem první délku a udělal štand, který pak kluci nemuseli ani vyšroubovávat, protože šel vyndat rukou. Další čtyři cesty si to užívali s horním, zatímco štand  vytával. Dokonce jsme zkusili i jeden mixový kouteček, do kterého se Marcelovi moc nechtělo, ale nakonec  ho vybojoval a ještě se mu to líbilo. Poslední cestu, po částečně odfouklém ledu, jsme dali přes převěj až nahoru. Jelikož jsme měli batohy pod stěnou a museli znovu dolů,tak už jsme nestihli předsedu, který si to užíval v údolí v hospůdce po uběhnutí  Dřevěného Krakonoše.  Novotňák