Letí to letí. A tak zase po roce (jako by to minule bylo včera) jsme se sešli na Hradčanech, abychom se pokusili upálit Ty, kterým se podařilo uniknout ohni v pátek.
Leč všechny naše protějšky se vykoupily všelijakými dobrotami, sladké či slané chuti, a tak na hranici opět spočinula pouze ženština vytvořená z hadrů a větví z okolního lesa. Plála krásně a zvesela. Svým tancem nás příjemně zahřála a tak i pivečko lépe chutnalo.
Tradičně se tento večírek pojí s oslavou narozenin dvou echtovních čarodějnic Dáji a Blani a také oslavou narozenin Péti Smutného, kterému je sudičky přisoudily ke dni Svátku práce, zřejmě proto, aby nikdy nezapomněl k čemu byl zplozen. A je to již čtyřicet let co si to každý den s hrůzou uvědomí a s úlevou zapomene. Gratulujeme, a ať je to už jen lepší.
Večírek plynul v příjemném duchu při zpěvu a hraní dvou muzikantů a jedné muzikantky. A šlo jim to náááramně. Ani déšť je nezastavil. My, co jsme nehráli a náš zpěv není nic, co by uším lišek a laní lahodilo, jsme mezi pobrukováním a vedením moudrých řečí konzumovali nástrahy rozličných palíren. S prvním kohoutím zakokrháním jsme usoudili, že ten sud nepřepereme a šli jsme spát.
Nezbývá než poděkovat všem zúčastněným, Jardovi s Lenkou opět za azyl a plachtu proti dešti... Péťovi za sud a kýtu a Všem za dobrou náladu a spoustu jídla a pití.. (Tafi)