Jako každoročně v předvečer svátku práce sešla se hrstka statečných k oddílové veselici. Karel Jakoubě poskytl prostor na své malebné zahrádce, o pití se postarali oslavenci Blani a Smutňák a na nás ostatní zbyla povinnost dát povětrným ženštinám pořádně za uši.

Blani oslavila své životní jubileum a ve finále se prohýbala pod tíhou obrovského pugétu od milovaného Tafíka. U Smutňáka jsme suše konstatovali, že je zase o rok starší a pak už nic nebránilo tomu, pustit se do nachystaných dobrot a opékaných pochutin.

V klokotu rozjeté zábavy jsme jaksi pozapoměli na upalování hříšnic. V závěru jsme však museli konstatovat, že těch pár čarodějnic, co s námi vydržely a přišly na oslavu, bychom si měli spíš vážit a hýčkat, protože co naplat, mladých sýkorek ochotných se ohlédnout za partou starců před důchodem je jako šafránu.

V bujaré zábavě jsme ani nezpozorovali, jak ten čas letí a ti co vydrželi až do konce se domů dostali až za ranního kuropění.

Všem díky za príma večer a někdy zase příště, Jarda