Letošnímu setkání na Hradčanech při příležitost pálení čarodějnic předcházely aktivity lezecké, cyklistické i lyžařské. Lezecká skupina kolem Fandy a Raďase se vydala zdolávat stěny v oblasti Bezděčína, ortodoxní skialpinistická skupina kolem Marcela a Tafiho vyrazila na prosluněné a stále ještě zasněžené svahy Krkonoš a cyklistická skupina tvořená Karlem Tomešem a mnou se vydala na průzkum skal v oblasti bývalého vojenského prostoru Ralsko.

Počasí bylo skvělé a tak si všechny skupiny neskutečně užily. Nechci mluvit za jiné a tak přiblížím pár větami jen naše putování s Karlem.

Lezecká oblast Hamr na Jezeře

První skály, ke kterým jsme se probojovali náročnou jízdou v "písečných dunách" byly Kavčí skála a Trpaslík. Ještě do nedávna skované v lese, nyní po vykácení okolního lesa viditelné z širokého okolí. Zvlášť Kavčí skála, patřící k největším v oblasti, se pyšní nádherně členitými stěnami. Děláme pár fotek a sedáme na kola, abychom pokračovali písčitými stezkami kolem Malé Kavčí skály a Krásné vyhlídky ke Skalnímu divadlu. Zde skalní útvary vytvářejí obrovský amfiteátr s pískovcovou Schwarzwaldskou bránou. Na hradbách vysokých až 10 m se nacházejí bizardně formované skalní dutiny, voštiny a silnostěnné "trubky" železivce, připomínající zkamenělé pravěké stromy. Obcházíme amfiteátr a obdivujeme košaté keříky jmelí v korunách okolních borovic. Po krátké cyklistické vložce přijíždíme k pomníku tragicky zahynuvšího generálmajora Československé armády Antonína Sochora. Místo je významným rozcestníkem turistických i cyklistických stezek. Nedaleko něj se nachází Výrazný skalní ostroh Stohánek se skalním schodištěm a vytesanými místnostmi ve skále. V husitských dobách zde býval dřevěný hrad a v 18. století zde údajně přebýval poustevník. Z vrcholu je nádherný výhled na Dlouhý kámen, na jednu z nejdelších skal v kraji, nazývanou též Titanic. Naše další cesta vede k Širokému kameni, obrovské pískovcové plošině s kolmými stěnami, vytvářejícími z masívu téměř nepřístupnou "stolovou horu". Chvíli nám trvá, něž nacházíme přístup k vrcholu rozeklanou skalní roklí, ale zanedlouho již stojíme na vrcholu a kocháme se nádhernými panoramaty na všechny strany. Obcházíme celý masiv kolem dokola, scházíme zpět opět příkrou strží a na kole pokračujeme po pískových stezkách až k Hamerskému jezeru, kde v útulné hospůdce dáváme pivko a zaslouženou baštu. Naše další cesta vede po silnici k Chrástenskému vrchu, na jejhož S straně se nachází Chrástenské stěna a na J hřebenu Hodinář. Skalka, jíž dominují na všech stranách charakteristické lezecké útvary, zvané hodiny. Necháváme kola v keřích ostružin a vydáváme se příkrým svahem k Hodináři. Sundaváme boty a Švýcarskou cestou ( II s hvězdičkou ) vylézáme na vrchol. Listujeme ve vrcholové knížce a zjišťujeme, že v letošním roce tu před námi ještě nikdo nebyl. Fotíme sebe a okolní panoramata a poté slézáme zpět pod nástup. Scházíme k místu, kde jsme zanechali kola a vydáváme se na zpáteční cestu. Pro zájemce, průvodce popisované oblasti naleznete zde.

Co se dělo v lyžařské sekci popsala Lenka:

Loučení s horami

Ćas zase pokročil a protože máme pomalu a jistě před dovolenými, chci se ještě trochu vrátit a podělit se o zážitky z probíhajícího jara. Jak Jarda správně  a krásně napsal  a popsal cyklistické putování v den čarodějnic, i naše druhá část oddílu  putovala a kochala se. Ale pěkně popořádku. Jak jinak než na schůzi, padla otázka, co s načatým víkendem? Přiznám se, měla jsem dost - u našich rekonstrukce koupelny, prach , špína, chycené hlasivky,  a tak když  zaznělo: " co kdyby se jelo do Krkonoš, asi naposled", ani na minutu jsem neváhala. Kola si ještě užiju, ale cítila jsem povinnost se s Krkonošemi,  po svém, rozloučit. Počasí bylo horké a slunečné a sněhu ještě habaděj. Někteří z oddílu si ťukali na čelo, přece si nebudou  ničit pásy v jehličí a na asfaltu, ale slovo dalo slovo a vyrazili jsme : Tafi, já, Marcel a Kája. Bylo jisté, že musíme někam, odkud to půjde nejlépe. Ráno v 7.00 už se jelo, bylo chladno, ale během dne  se sluníčko vyhouplo na obzor a pralo do nás. Úseky se střídaly, chvilku sníh, pak tráva, pak trochu sněhu a hodně trávy, ale stoupání lesem přes Ručičky a Zadní plech ke Kranošově snídani bylo fakt parádní. Odtud co by dup na hřebeny a tam čistý vzdoušek, sníh a po lidech ani památky. Sem tam turisti, a tak příjezd na Labskou byl pro nás překvapením- tolik běžkařů jsme ani nečekali. Pivko bylo famózní a odpočinek taky. Pohledy na Luční boudu, v pozadí Sněžka a někde uvnitř nás vzpomínky na některé výlety po Krkonoších, kdy fičelo až to hučelo. Marcel  povídal, že ty mlhavý a větrný výlety má nejradši. Trochu jsem ho v duchu podezírala, že se s námi nudí, když je tak slunečno, ale radost v očích a opálené tváře nás všech, mne ujistily, že volba byla správná. Sjezd z Lysé hory se mi líbil úplně nejvíc a divili jsme se, jak Tafi bravurně nalézá správná pole na obloučky. Až dojezd v lese a výlez z něho nám dal jasně najevo, že jaro už je vážně tady. Poslední kroky, pak jen nutná údržba a očista v potoce a společné "ahoj" našim horám. Bylo mi to líto, ale už nyní se zase těším na zimu, i když už lámu km na kole.

Krkonoše moje, mám vás ráda, Lenka.

Na chatu přijíždíme něco po páté hodině. Míša, Kulička a Láďa Linka už na nás čekali. Dáváme jedno lahvový a podělujeme se o čerstvé zážitky. Postupně přijíždí i "lezecká" a "skialpinistická" sekce i další kamarádi a ještě před chvílí tichá chajda se mění na Babylon.

Narážíme sud a rozděláváme oheň na přípravu masových specialit Raďase. Holky připravují další mňamky a pouštějí se do výroby figuríny určené pro upálení. Když přijíždějí poslední účastníci, popřejeme i oslavencům Blani a Smutňákovi a zábava se příjemně rozbíhá. Pozdě večer dochází i na kytary a tak nad hračanskou roklí znějí po dlouhé době opět známé songy.

Co dodat? Opět již mnohokrát vyřčené "kdo se nezůčastnil neví o co přišel". Na závěr chci poděkovat všem, co přijeli, všem co se zasloužili o dobrou náladu a pohodu, dobré jídlo i pití a také o to, že to v Hradčanech opět žilo. Sluší se poděkovat i tomu nahoře za nádherné slunečné počasí přes den a v noci za nebe plné hvězd.

Dík, kamarádi a někdy příště zase ahoj ...