Každoroční svařování vína na Suškách doprovázel sníh a chladné počasí, ale ani to nezabránilo tomu, abychom dodrželi tradici a sešli se v hojném počtu pod skalními stěnami poklábosit, zavzpomínat nebo spřádat smělé plány do budoucna.

Sluníčko se jen stěží prodíralo hustými mraky, ale vůně skořice, hřebíčku a doušky lahodného svařeného moku dodaly celé akci příjemnou a neopakovatelnou atmosféru.

Pouze skalní příznivci a nedočkavci litovali, že tentokrát museli své lezecké nářadíčko nechat doma. Snad tedy příště k nám bude příroda a počasí shovívavější a dovolí nám spočinout dlaněmi na vyhřáté skále a po zimě řádně protáhnout své ztuhlé údy. (Jarda)