Seewand - Dachstein Jezerní stěnou

Ježek se probudil a po pěti letech tlachání a mlácení prázdné slámy se nám konečně splnil sen a s naší oblíbenou CK Ježek Tour jsme vyrazili do Alp.

Cílem výpravy byla tentokrát extrémně těžká ferrata Seewand v oblasti Dachsteinu. Odjezd z Jablonce byl stanoven podle precizně vypracovaného harmonogramu na pátek 12.6.2009 ve 12 h 30 min. Přesně podle plánu jsme tedy ve 14.00 hod. vyrazili směrem na Rakousko.

Perfektně připravený Jumper, notorického řidiče Marcela šlapal jako hodinky, ale pouze do té doby, než jsme po asi 20 km zjistili, že nám hoří obložení pravého zadního kola. Po bleskovém zhodnocení situace a odhalení závady šlo kolo dolů a několik přesně mířených ran kladivem odstranilo nepatrnou závadu na stejně nepotřebných brzdách. "Auto není na brždění ale na ježdění" pravil Marcel a jelo se dál. Ucpaná Praha a konečně celá slavná E 55 highway mezi Prahou a Budějicemi vytáčela hlavně vedoucího zájezdu Ježka Kršku, který pravil, že nejlepší by bylo, kdyby Praha byla někde na vesnici. Ještě štěstí, že se nám celou cestu staral o dobrou náladu náš úplně nejvíc, vůbec nejlepší kamarád pívrnec Ruda.

Asi ve 22.00 hod. jsme dorazili do Obertraunu, kde jsme měli přes internet zajištěno ubytování v penzionu Schober. Jelikož penzion byl plně obsazen, majitelé nám v předstihu domluvili náhradní ubytování v jiném penzionu vzdáleném asi 300 m, s tím, že stravovat se budeme v Schoberu. Tady jsme se také setkali s dalšími účastníky zájezdu Mírou a Janou Hvězdovými, kteří dorazili ve svém voze, nezávisle na nás. Po bleskovém ubytování na pokojích, kdy jsem do manželské postele s nebesy vyfasoval svého "úplně nejvíc, vůbec nejlepšího kamaráda" Rudu, jsme upalovali na chviličku do hospody ke Schoberům na jedno točené. Objednáváme si rakousky pivo a zjišťujeme, že nás obsluhuje české děvče, které navíc jezdí v zimě na lyže na Severák. Ve dvě hodiny v noci vrávoráme na svůj penzionek a jdeme spát, Teda jen někteří. Ostatní pokračují v konzumaci lihovin ještě chvilku na pokoji ale v 8.00 ráno jsme všichni spořádaně na snídani. Po bohaté rakouské snídani s českou obsluhou a ze švédských stolů, vyjíždíme a v 9.00 parkujeme Jumpera u Hallstattského jezera. Po zhruba hodinovém výstupu lesem a po suťovisku jsme pod nástupem.

 PRŮVODCE - Ferrata Seewand je direttisima s převýšením 780 m, je na ní nataženo 1250 m ocelového lana, 200 skob a 250 stupů z ocelové kulatiny. Doporučuje se lézt pouze za pěkného počasí, zkušeným a velmi zdatným osobám neboť nervová a fyzická zátěž je zde obrovská. Zpočátku vede cesta po skalních rampách na dvojitou střechu, prudce vzhůru na větší rampu a kolem jeskyně k netopýřímu bivaku. Dále přes několik těžkých míst k výšvihu Igel a po úzkých skalních lávkách ke 40 m exponovanému traversu Putzband. Následuje těžký 100 m pilíř, nakonec několik extrénmích výšvihů a jsme v cíli ve výšce 1700 m. KONEC PRÚVODCE. 

Ostatní na sebe ještě soukají sedáky a brzdy když asi v 10.15 h začínám lézt. Kochám se okolní krajinou, krásným výhledem na Hallstattské jezero a snažím se spáchat pár fotek. Brzy mě dohání Ježek, Marcel a zbytek bandy. Nálada je výborná, všichni si chrochtáme blahem a fotoaparáty cvakají o sto šest. S přibývající výškou ubývají síly a postupně nám dochází i humor. V polovině cesty si říkáme, že je to sice záhul, ale už jsme lezli i těžší ferraty. Ale to vůbec netušíme, že to hlavní teprve přijde. V půl třetí odpoledne se slejzáme ve dvou třetinách cesty na místě zvaném Am Igel (Ježek). Za sebou máme jeden pád, několik odřenin, puchýře na rukou i nohou, křeče a ztracené sebevědomí. Před sebou poslední tři nejtěžší úseky cesty. Ve tvářích některých jedinců se začíná zračit šílenství a tak společně s Mírou, Janou a Ježkem vyrážíme radši dál. Je přesně 16.15 h když jsme konečně všichni, ne sice úplně zdraví, ale hlavně živí na vrcholu. Celý výstup nám trval rovných šest hodin. Chvilku odpočíváme a  foukáme si bolístky. Dopíjíme poslední zbytky tekutin s nadějí, že za chvilku nám bude krásně v útulné horské chatě. Podle průvodce by jsme tam měli dorazit asi po 45 min. pochodu po značené stezce. Zvedáme rozbolavělé údy a dáváme se na pochod. Stezka nás sice bezpečně vede k chatě, ale protože chata má být vlevo a naše značky se stáčí doprava, zazpíval nám nějaký slavíček, že zná zkratku a že musíme uhnout vlevo. Dopadlo to přesně podle pravidla, že každá zkratka bývá zpravidla sice horší, ale za to delší. Dvě hodiny bloudíme hlubokými roklemi, kosodřevinou a sněhovými poli. Každou chvíli se někdo ujímá vedení s tím, že už má ten správný směr ale pokaždé nás zastaví buď hluboký skalní práh, nebo neproniknutelná hradba kosačky. Čas kvapí a nervozita se stupňuje. Nemáme nic k pití ani k jídlu a slunce se pomalu začíná blížit k obzoru. Počítáme čelovky a pomalu myslíme na bivak. Konečně se ujal vedení náš úplně nejvíc vůbec nejlepší kamarád Ruda a najednou vidíme světýlko na konci tunelu. V kosačce je díra a za ní naše chata. Je půl sedmé večer. Vychutnáváme si točené pivko a snažíme se nemyslet na cestu, která nás ještě čeká. Máme před sebou ještě nejméně dvouhodinový sestup po sjezdovce do Obertraunu. Slovenská chatárka nás sice láká abychom zůstali na noc, že bude veselo, ale asi by jí stačilo kdyby tam zůstal jen Ježek. Trochu mlsně po něm koukala, ale zas tak moc hezká nebyla, tak jdeme radši dál. Ve 20.00 začínáme sestupovat po sjezdovce a po strastiplné cestě jsme přesně ve 22.00 v Obertraunu. Je už tma jako v pytli. V hospodě u Schoberů dáváme pivo a čekáme na opozdilce. Potom rychle sprcha, převlíct a hurá znovu na jedno. Včerejší večer jak přes kopírák a omladina zas řádí do pěti do rána. Snídani máme v neděli posunutou na půl devátou, ale Ježek straší už od sedmi. Je krásné sluneční, nedělní ráno a tak si snídani vychutnáváme venku, na terase za hospodou. Platíme ubytování a jídlo, loučíme se s hospodskou a jedeme do Hallstattu na prohlídku města a utratit nějaká éčka za dárky pro pozůstalé. Na zpáteční cestě došel humor i vůbec nejlepšímu a tak většinou pospáváme. Možná si občas zchrupnul i Marcel za volantem ale dojeli jsme ve zdraví a bez závad. A to je všechno. Tak zase někdy s CK Ježek Tour. Poděkování, za nás všechny účastníky patří především Ježkovi za organizaci, Karlovi za ubytování a Marcelce za dopravu. Ostatním za to, že se zúčastnili.  (Ferry)

 

 
Copyright © 2007 - 2024 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign