Jsou tomu již asi dva týdny, co mě hezké počasí vylákalo na cyklistický výlet. Sbalil jsem mapu, müsli tyčinku, dofouknul po zimě měkká kola a vyrazil. Přes Tanvald, Kořenov a Harrachov směrem na Jakuszyce, kde mám v plánu prozkoumat tratě většinou sjížděné v zimě na lyžích. Už několikrát jsme se o tom bavili s ostatními kamarády, jak by to bylo hezké, tyto tratě projet v létě na horském kole.

Šlapu táhlou silnicí k bývalé celnici na česko-polských hranicích. Prodejní kiosky na obou stranách hranice vesele prosperují a nabízejí zboží všeho druhu. Polknu dva loky drinku ze své láhve a stoupám dál až k polské chatě na vrcholu stupání. Přejíždím koleje nově vybudované trati a loučím se s pohodlným asfaltem. Terén je nepříjemně rozbahněný plný kamenů a větví, zřejmě ze stromů pokácených při budování železnice. Přehazuji vzadu na stále větší pastorek a vyhýbám se sněhovým polím. Konečně jsem na štěrkové cestě vedoucí k rozcestí s mapou. Libuji si, jak mi to hezky odsejpá, když v tom prořízne vzduch nepříjemný zvuk "sssssssssss". V momentě jedu po ráfku a tak poprvé nedobrovolně zastavuji a sesedám z kola. Sakruju a z brašničky pod sedlem vyndavám plastové montpáky a náhradní duši. Otáčím kolo na řidítka a koukám, jak ze zadního kola vyčuhuje kámen ve tvaru jehlanu ostrý jako břitva. Dávám si ho do kapsy (na památku) a zručně vyndavám z kola píchlou duši. Soukám do pláště náhradní a za chvíli už vesele pumpuju pidipumpičkou, která je spíš na parádu, vzduch do nenasytné obruče. Sakra, nějak to fouká kolem! Asi musím sklopit tuhle páčku! Prima, už to funí dovnitř. Po nekonečně dlouhém pumpování konstatuju, že tlak je akurátní a chystám se nasadit kolo do rámu. Brzdu mám rozepnutou, špalíky rozcapený, ale kolo dovnitř ne a ne vlízt. Sakra, přece to zas nevypustím! Sundavám jeden špalík a kolo prolejzá do rámu. Sláva, teď ješte namontovat špalík a nepostrácet podložky a závlačku. Konečně je vše jak má být a mohu pokračovat v cestě.

Přijíždím k rozcestí s mapou a zahýbám doprava k opuštěnému lomu. Cestou se vyhýbám sněhovým polím, která mě nutí jet skoro korytem potoka. V jednom místě podruhé nedobrovolně slézám z kola a přenáším kolo po téměř půlmetrové vrstvě rozměklého sněhu. Konečně jsem v lomu. Na obzoru vidím polskou chatu Szrenica a za ní Sněžné jámy. Sníh už je tam jen místy. Baštím müsli tyčinku a vydávám se zpátky. Za rozcestím s mapu odbočuji směrem na Orle. Objíždím opět několik sněhových polí a sjíždím po šíleně kamenité a rozbahněné cestě do údolí Jizery. Asi 500m za chatou Orle odbočuji podél Jizerky ke Karlovskému mostu. Za mostem již potřetí nedobrovolně sesedám z kola na příkaz stejnojmenné dopravní značky. Cesta je schválně upravena tak, aby se po ní nedalo na kole jet. Míjím rodinku s kočárkem, která statečně bojuje s půlmetru hlubokými "odvodňovacími stružkami". Upřímně je lituji a "jetelné úseky" statečně vydupávám. Konečně jsem na panelce a frčím kolem Staré Pily na Pešákovnu. Kolem Hnojového domu fotím ještě koberce nádherných narcisů, ale stahující se mračna nad obzorem věští přicházející bouřku.

Přidávám na tempu a přijíždím na Smědavu. Obloha se mezitím zatáhla, tak se nezdržuji a jedu dál. Na rozcestí vítězí bojovný duch nad zdravým rozumem a tak odbočuji po Kasárenské na Knajpu. Začínají padat první kapky a vzduchem křižují blesky. Za Knajpou dělám další chybu a odbočuji první doleva. Chybu si uvědomuji v zápětí, ale už nemám sílu se vrátit. Šlapu co to dá a podél Bílé Desné přijíždím totálně promočenej na Mariánskohorské boudy. Je mi jasné, že musím do Josefáče a tak ostřikovaný vodou shora i zdola přijíždím do Antonínova. Tady trochu bloudím, protože přes vodu stékající po brýlých vidím kulový, ale nakonec přece jen trefuji nepříjemné stoupání na Maxov. Ve sjezdu do Lučan mi tuhne palec u levé ruky tak, že musím přehazovat pravou rukou. Chlad mi zalejzá pod kůži a zuby skřípou při vzpomínce na krásnou pertexovou bundičku, kterou jsem nechal doma ve skříni. Seš blbej tak trp! Stoupák k nádraží v Pasekách vyjíždím snad už jen setrvačností. Konečně jsem u garáže a tentokrát dobrovolně sesedám z kola. Zvedám kolo na držáky a jako hastrman cupitám domů. S obrovskou úlevou se nořím do horké vany ....

Zažitky nemusí být vždy pěkné, ...

 
Copyright © 2007 - 2024 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign